Panel vzorců v Excelu 2010 zobrazuje adresu buňky a obsah – data nebo vzorec – aktuální buňky. Pomocí řádku vzorců můžete zadávat nebo upravovat vzorce a data buněk a přiřazovat buňkám názvy.
Lišta vzorců se zobrazuje těsně pod pásem karet a je rozdělena do tří částí:
-
Pole Název: Část zcela vlevo, která zobrazuje adresu aktuální buňky
-
Tlačítka řádku vzorců: Střední část, která zobrazuje odsazený kruh vlevo (používá se k zúžení nebo rozšíření pole Název) s tlačítkem Vložit funkci (označené fx ) vpravo; když zadáváte nebo upravujete data buňky, v této střední části řádku vzorců také uvidíte tlačítko Storno ( X ) a Enter (zaškrtnutí).
-
Obsah buňky: Třetí bílá oblast úplně vpravo napravo od tlačítka Vložit funkci, která zabírá zbytek pruhu a rozšiřuje se podle potřeby dolů pro dlouhé zadávání buněk.
To, co zadáte, se zobrazí v aktuální buňce a na řádku vzorců.
Adresa buňky, která se objeví v poli Název, se skládá z písmen sloupce aktuální buňky, za nimiž následuje číslo řádku, jako v případě A1 , úplně první buňka každého listu na průsečíku sloupce A a řádku 1. Obsah aktuální buňka jsou určeny typem vstupu, který tam provedete: text nebo čísla, pokud zadáte pouze štítek nebo konkrétní hodnotu, a matice a šrouby vzorce, pokud zadáte výpočet.
Pokud jde o označování 16 384 sloupců listu aplikace Excel 2010, naše abeceda se svými ubohými 26 písmeny prostě není na tento úkol. Aby se rozdíl vyrovnal, Excel nejprve zdvojnásobí písmena v odkazu na sloupec buňky tak, aby sloupec AA následoval po sloupci Z (za nímž najdete sloupec AB, AC atd.), a poté je ztrojnásobí tak, aby sloupec AAA následoval sloupec ZZ (po který získáte sloupec AAB, AAC a podobně). Na konci tohoto ztrojnásobení písmen 16 384 a poslední sloupec listu skončí XFD, takže poslední buňka v 1 048 576 řádku má adresu buňky XFD1048576.